Osudové rozhodnutí (Školní léta II.)

19. října 2012 v 22:58 | V.Montevecchi |  Povídky
Zdravím všechny čtenáře, blogery a návštěvníky blogu!
A je zde slibovaná povídka... a především povídka vylosovaná - Školní léta, část II. ! Trvalo ji napsat trochu déle, než jsem si myslela a než jsem měla v plánu, ale s výslednou podobou jsem spokojená, tak jen doufám, že se bude líbit i Vám!

Takže nyní jen přeji příjemné čtení! :)
Vaše V.M.

PS: nezapomeňte do komentářů psát své další návrhy pro povídky... Co chcete vyjasnit, o kom chcete vědět více informací, apod.

ŠKOLNÍ LÉTA, část II.

Osudové rozhodnutí


Jorfeus se neklidně převracel v měkké posteli s nebesy. Malinké tělo desetiletého chlapce se v posteli až ztrácelo pod velkou duchnou. Za okny pokoje padaly dešťové kapky a Jorfeus se chvíli snažil spadené kapky na parapet spočítat, ve snaze usnout, ale když napočítal již potřetí sto, svou snahu vzdal. Usnout mu nedovolovalo především děsivé pomyšlení na nadcházející den.
Byly to už dva týdny, co utekl lektorovi Hailnovi z hodiny znalství látek a během dne se nechal okrást trojicí sirotků o oblečení. Toho večera si vyslechl celou řadu výtek od otce, a jak se předtím domníval, dostal i trest fyzický. První dva nastávající dny byly pro něj utrpením. Otec zůstal doma a účastnil se jeho vyučovacích hodin, čímž mu znemožnil únik z doma společně s přesídlením pokoje vyhrazeného pro jeho výuku do zadní části domu, kde okna směřovala do zahrady. Jorfeus netušil co mu vadí více: zda otcův ostří zrak, který cítil po celý den v zádech, či ztracená svoboda? Nakonec se shodl na názoru obého.
Avšak naštěstí třetího dne byl Steewen McBlack povolán do svého krámu k vyřízení neodkladných záležitostí o nichž chlapec neměl zdání a ani zdání mít nechtěl. Okamžitě chtěl situace využít a utéci z nudné hodiny ekonomiky, ale když si během lektorovi hodiny prohlížel z okna okolí po vhodném úniku, žádný nenašel - pokud by se ovšem nechtěl zabít skokem ze druhého patra. V domě setrval do skončení nudné výuky, ale poté se okamžitě vykradl na zahradu a vymýšlel způsob úniku. Bloumal po zahradě dokud nenašel starý žebřík opřený za keři o zeď oddělující pozemky o vhodné délce, aby unikl z pokoje.
Svůj velký nález odvlekl chlapec k domovní zdi a snažíc se nevyrazit žádné oknom pomalu žebř zvedal, dokud jej nedostal do správné polohy, ke správnému oknu. Když zahradu opouštěl, jen se modlil k sedmi bohům Alnandrie, aby zahradu nikdo nenavštívil dalších několik dní, dokud se neobjeví zahradník, který přicházel dvakrát do měsíce postarat se o zahradu.
Následujícího dne Steewen byl opět povolán do svého obchodu, čehož hoch hned využil a utekl připravenou cestou, ale žebřík pro jistotu ukryl za keře, aby jej nikdo neobjevil. Poté se celý den potuloval po ulicích Wahalu, přičemž si dával dobrý pozor na denní hodinu, aby stihl být doma dřív než jeho otec.
Když se volnosti nabažil a přišla hodina otcova návratu z práce, chlapec opět s pomocí žebříku vyšplhal zpět a zapadl do svého pokoje. Tam, jak očekával, nalezl na stole knihu profesora. Většina jeho lektorů přistupovala na jeho úniky z hodin tak, že mu zanechávali učební knihy se zadáním, které se má doučit do další lekce. Toto opatření bylo především, aby neztratili své dobře placené místo, než že by jim na studiu chlapce záleželo. Proto většina lektorů držela jazyk za zuby.
Dalších několik dnů se Jorfeovi dařilo utíkat. Užíval si nezávislé svobody, vydával se za jednoho z chudých chlapců, náhodně se setkával s novými dětmi, se kterými den na ulici strávil. Dokonce jednou, i přes svůj slib, se přidal ke skupině sirotků a naučil se od nich princip kapsářství - ne že by to sám zkoušel na veřejnosti, ale od té doby se často jejich kuchařce ztrácely z kapsy klíče ke sklepu, kde kromě vína byla naložená čerstvá ovoce a především ukryté sladkosti.
Avšak před pár dny byly jeho útěky prozrazeny. Z hodiny matematiky utekl tak jako vždy, ale když se vrátil, Steewen McBlack jej již čekal. Trest za jeho únik z hodin však odnesl především matikář, kterého otec vyhodil. Poté se v dalších dnech opět Steewen účastnil jeho výuky a sledoval jej ostřím zrakem. A dnešního večera mu otec zdělil, že následujícího dne se chystá odcestovat do Zorgie, kvůli důležité schůzce - avšak ne sám.
"Pojedu do Zorgie," pravil Steewen, "ale ty pojedeš se mnou."
Chlapec se při té vzpomínce neklidně převalil. Z následujícího dne neměl žádnou radost. Celý den uvězněn v otcově společnosti, pod jeho bedlivým dohledem a navíc přihlížet, jak si vede v pracovních obchůzkách! Opět se otočil a zavřel oči ve snaze nevnímat bubnování kapek za oknem. Proč zrovna já musím mít takové narozeniny?


Kočár kodrcal nepříjemně ze strany na stranu, když se vlekl davem čekajících lidí před branami Zorgie k hlídce strážící vstup do města.
Jorfeus seděl pohodlně opřený o měkké polstrování kočáru a pohlížel z okna na mačkající se dav, a co nejméně se snažil dívat na muže sedícího naproti sobě.
Steewen McBlack seděl po celou cestu z Wahalu hluboce ponořen do svých obchodních lejster a svému synu nevěnoval žádnou pozornost. Jorfeus se neklidně zavrtěl. Letmo pohlédl na otcovu mohutnou postavu.
Ve svých nejtajnějších představách si někdy představoval otce jako statečného bojovníka, rytíře, dobrodruha, který je schopen se nebezpečí bránit, či námořníka, kterým prý dokonce byl, jak se hoch dověděl od svých vychovatelek.
Ebenově lesklé vlasy, pečlivě svázané vzadu za krkem si chlapec dokázal představit neposlušně vlající ve větru, tmavé oči, jenž dokázali člověka přišpendlit na místě, si společně s ostrými rysy obličeje a přísným patricijským nosem dokázali držet, někdy až hodně přísně, svou autoritu. A mohutná, vysoká postava, na níž bylo zřejmé, že by snesla i velkou zátěž, jen podtrhovala Steewenovu divokost. Ale obchodník?!
"Otevřeně civět na někoho není slušné!" Jorfea ze zamyšlení prudce vytrhl otcův tvrdý, důrazný hlas. "A mohl by ses přestat mračit?"
"Já se nemračím." odporoval hoch a po zádech mu přeběhl mráz, když jej otec probodl pohledem.
"Když to tvrdím já, tak to tak je!" pronesl temně Steewen. "A narovnej se. Jak se chceš stát aristokratem, když se tak neumíš chovat?"
Jorfeus považoval za zbytečnost poukazovat na to, že to není jeho přání státi se aristokratem, ale otcovo, ale když jej Steewen probodával stále pohledem, raději se narovnal.
"Už tam za chvíli budeme, tak se uprav." napomenul jej opět otec a podmračeně si prohlížel jeho zastřižené vlasy, které si proti otcově vůli hoch sám zkrátil. Jorfeus si ledabyle poopravil tmavý kabát a aniž by si to uvědomoval, opět se mračil.
"Kdyby jsi mě nechal jet na koni, už jsme tam klidně mohli být."
"Kdybych tě nechal jet na koni, zdrhl bys v první zatáčce." to hoch nemohl popřít, tak raději mlčel, ale zřejmě se jeho myšlenky promítli na dětské tváři, neboť si jej otec ještě přísněji změřil pohledem. "Uvědom si laskavě, že už jsi dost starý na to, aby ses začal chovat rozumně a se zodpovědností se stavěl ke svému postavení a učení potřebnému ke svému budoucímu řemeslu - a hlavně abys vůbec nějakou budoucnost měl! Jak budeš chtít zajistit svou rodinu, když nebudeš mít pořádnou práci?" tato slova hoch slyšel snad již po sté, a tak jen otráveně protočil panenkami a přesunul se blíže k oknu.
"Na to, že je mi dnešním dnem jedenáct, je to pěkný narozeninový proslov." zamručel si Jorfeus pod nosem a s lítostí, ale jak očekával, na něj otec překvapeně pohlédl. Opět na jeho narozeniny zapomněl! Obchodníka prozradilo problesknutí podivného světélka v očích, které však hned nahradily zlobné záblesky.
"Myslím, že ti zařídím i lektora na slušné chování, když nevíš, jak se máš chovat k otci!" pronesl Steewen nebezpečně tiše, avšak s důrazem na každé slovo.
Jorfeus se na něj rozzlobeně ohlédl a pevně čelil jeho pohledu. Chtělo se mu na otce zakřičet, že to spíše on by potřeboval lektora slušného chování! Každé jiné dítě mělo rodiče, kteří si pamatovali jeho den narozenin! Ale jeho otec ne! Již jedenáctým rokem! Jorfeovi vůbec nešlo o dárky. Chtěl být raději chudý, ale být šťastný s otcem, který by ho měl rád a který by si především pamatoval jeho narozeniny!
Ale čemu by pomohlo, kdyby otci řekl, co má na srdci? Stejně by jej neposlouchal, a tak pouze s povzdechem rezignoval a otočil se nazpět k oknu. Zatímco se kočár kodrcavě prodíral branou, Steewen se podmračeně vrátil k práci a Jorfeus doufal, že se mu podaří skrýt bolest a slzy v očích.

Slunce pomalu stoupalo svou nebeskou dráhou, když Jorfeus kráčel po boku otce přelidněným mokrým náměstím Zorgie. V rukou si nesl zápisník, do kterého musel zapisovat všechny důležité věci, které jeho otec za důležité považoval. Naštěstí to však byla alespoň věc, kterou hoch mohl mačkat sebevětší silou, aniž by si toho Steewen všiml, a zároveň to byla překážka oddělující vzdálenost mezi ním a otcem. Každou další minutou v něm narůstal stále větší vztek, zároveň s bezmocí. Vztek si alespoň vylíval na lisování knihy v rukou, ale bezmoc?
Otcova tichá, přísná přítomnost jej vedle k šílenství, stejně jako jeho ignorování ho, a především jej štvalo, že si jej otec drží blízko sebe, aby mu nedokázal pláchnout. Jorfeus by byl všude raději, na jakémkoli jiném místě, než u otce. A kdyby se ztratil? Byl by alespoň svobodný!
Bezmocný chlapec jen neklidně potřásl hlavou, aby se zbavil dotěrných myšlenek. Co si mohl počít, když jej otec tak hlídá?! Tajně doufal, že dnešní den skončí rychle a v duchu spřádal plány, jak utéci z otcova dosahu a možná později i z domu. Proč musí žít s někým, kdo o něj neprojevuje nejmenší pozornost? To raději bude žít sám!
Zahloubán ve svých myšlenkách si nepovšiml, že se otec zastavil, teprve až když jej otec zatáhl prudce za paži, div že neupadl.
"Míň sni, více se soustřeď!" napomenul jej Steewen příkře, načež chlapec v rukou stiskl knihu, až mu zbělely klouby na rukou. "Za chvíli se přiučíš řemeslu, synu." Jorfea bolestně píchlo u srdce. Synu, ano to, nebo žádné bylo otcovo pojmenování, které pro něj užíval. Co si chlapec pamatoval, nikdy jej otec neoslovil jménem, jen před cizími zraky. Se skrývanou bolestí čelil pohledu otce. "Doufám, že mi neuděláš před kapitánem ostudu! Rozumíš?" On a ostudu? Vždyť si ji otec dělá sám! Navíc, co by si asi tak mohl o něm pomyslet nějaký ožralý rybář?
"Ano, otče. Rozumím." odvětil hoch, i když se vše v něm vzpíralo. Steewen si jej chvíli zkoumavě prohlížel, a poté se opět beze slova vydal vpřed dolů z kopce směrem k přístavu. Jorfeus cupital poslušně po jeho boku. V mysli se zabýval proč se otec bojí o svou čest před nějakým ubohým rybářem? Co slyšel povídačky o námořnících, tak to byli samí ochlastové, grobiáni a násilníci, či nebezpeční vrazi a piráti. Copak záleží na tom, co si takový člověk pomyslí o jeho chování?
Jen s nechutí pozvedl zrak a zkoumal výjev před sebou. Klesali stále níže k tržišti a přístavu k němuž se nyní obrátila jeho pozornost. V této části města byl doposud jen jedenkrát, a to jen procházel s otcem kolem tržiště do odlehlé části přístavu, avšak stačilo to k tomu, aby věděl, že tento přístav je neustále plný, což se potvrdilo i nyní.
U mola byly přivázány čluny lodí, které kotvili dále od přístavu. Převážně to byly rybářské či obchodní brigy, občas nějaká šalupa, ale Jorfea zaujala nejimpozantnější loď v přístavu, uvázaná u mola, ze kterého se na její palubu přenášelo kupované zboží, a i když byla u mola přivázána ještě jedna malá rybářská loď, nyní už hoch chápal obavy otce o reputaci. Mířili na honosnou, královskou galeonu Inducted - jak si Jorfeus přečetl na boku lodi.
Trojstěžňová galeona se honosila bohatou výzdobou, jak na zábradlí lodi, tak především příďovou figurínou ve tvaru boha Collostaneta vystupujícího z přídě a držíc po svém boku dlouhý meč a jednu ruku natahoval vpřed, jako v němé výzvě. Zdobení lodi bylo tak pracně provedené a namalované, že muselo budit úžas i u ostatních kolemjdoucích.
Trojí stěžně byly v plném oplachtění vzpínajícím se k nebesům a z přídě čněla dvojice trojúhelníkových plachet.
"Neciv tak!" napomenul chlapce Steewen. "Kapitán Hoogins je solidní muž s velkým uznáním u dvora! Nesmíš udělat chybu nebo..."
"Zkazím svou budoucnost." dokončil za otce Jorfeus. Nebo spíše tvou.
"Správně!" Steewen si změřil syna pohledem a společně se zastavili pod nákladovým můstkem lodi. "Uprav se."
"Když se budu ještě více upravovat, budu jak holčičí panenka." drmolil si pod nosem chlapec a neochotně si popotáhl kabátek a upravil spadené rukávy a opět pohlédl na otce.
"Chovej se vzorně! Nezapomínej, že jsi McBlack! Budu tě sledovat!" Jako by mě nesledoval už dva týdny! Na to Steewen vyšel vpřed po nákladovém můstku k palubě. Aniž by si to chlapec uvědomil, zaostával za otcem o pár kroků a užasle se rozhlížel. Pod nohami cítil mírné pohupování můstku, který byl v souznění s pohyby samotné lodi. Byl to zvláštní pocit, přesto okouzlující.
Po prvním kroku na palubu se Jorfeus užasle zastavil a ještě užasleji se rozhlížel.
Na palubě vládl shon pracujících námořníků, kteří donášeli věci z přístavu, další skupinka věci odnášela do podpalubí a další hloučky pracovali v lanoví či na palubě stáčením lan. Byl to úžasný pohled.
"Jsem Steewen McBlack a hledám kapitána Hooginse!" zaslechl chlapec otcův rozkazovačný hlas, a i když nezaslechl námořníkovu odpověď, věděl jistě, že se muž vydal okamžitě pro kapitána, a stejně tak věděl, že se za malou chvíli námořník vrátil i s velitelem, aniž by odtrhl zrak od ohromného dění v lanoví. S okouzlením sledoval, jak se muži hbitě pohybují v lanoví, kráčejí po tenkých lanech pod velkými kládami držících plachty, až to vypadalo, že se procházejí po nebi.
"Jorfee, pojď sem!" chlapec sebou leknutím škubl, a když se zorientoval, vydal se k otci. V rukou držel pevně sešit a pohledem zkoumal stejně vysokou postavu, jako byl otec, avšak oděné v červeném kabátě a mužovi oči byly vlídné a přátelsky se na chlapce usmívaly. Nebylo pochyb, před kým chlapec stojí.
"Kapitáne Hooginsi," vyrušil jej z přemýšlení otec a pevným stiskem za rameno si syna přitáhl k sobě. "Představuji vám mého syna Jorfea McBlacka." chlapce udivilo, že kapitána nepřekvapilo jeho jméno, tak jako překvapovalo ostatní lidi. Místo toho se kapitán usmál a změřil si ho bedlivým pohledem, když se mu hoch hluboce klaněl.
"Pane McBlacku, takové ceremonie nejsou na mé lodi třeba." zahramotil kapitánův pevný hlas, který byl natolik silný, aby přehlušil i nepřízeň počasí na moři. Jorfeovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že oslovení patřilo jemu a opět se narovnal. Když se slova opět ujal Steewen, hoch se začal znovu rozhlížet.
"Kapitáne, jako pro svého nejlepšího zákazníka mám pro vás jen ty nejlepší ceny..."
"Pane McBlacku," přerušil obchodníka kapitán Hoogins. "O obchodních záležitostech bych rád pohovořil v soukromí."
"Jistě, chápu." ujistil muže kajícně Steewen a dloubl loktem do zasněného syna, ke kterému přešla kapitánova pozornost.
"Úžasný pohled, že ano?" usmál se na chlapce kapitán a zvedl pohled ke stěžňům.
"Ano pane. Opravdu úžasný." souhlasil chlapec ochotně.
"A nechtěl by jste se mladý pane McBlacku porozhlédnout kolem, zatímco s vaším otcem probereme několik nudných obchodů?" otázal se vlídně kapitán. Jorfeovi se rozzářily oči a dřív než stačil Steewen namítat, rychle přikyvoval hlavou.
"Ano pane! Velice rád!"
"To jsem si myslel." zasmál se kapitán. "Kluci jsou vždy tolik zvědaví." šeptl muž k obchodníkovi, který se strojeně usmál, ale synovi věnoval nesouhlasný, podmračený pohled, kterého si však hoch nevšímal. "Pane Korunsi, pane Waltre!" zavolal kapitán do hloučku pracujícíh mužů na palubě. Na to se před ním objevila dvojice námořníků.
"Volal jste pane?" otázali se muži sborově.
"Ano." přikývl kapitán. "Mohli by jste se postarat o našeho hosta?" otázal se muž a poukázal na chlapce. "Mladý pán McBlack by se rád podíval po lodi. Postarejte se o to a snad mu můžete prozradit pár drobných námořních tajemství. Víte, co myslím." mrkl kapitán na muže.
"Jistě pane." přikývli s úsměvem námořníci a byli rádi, že se vyvlékli z nespočtu prací. Ochotně se ujali Jorfea a vydali se s ním na obchůzku po lodi, zatímco kapitán se Steewenem zmizeli v kapitánově kajutě v zařizování nudných obchodních záležitostí.


Jorfeus v doprovodu dvou mužů procházel lodí a s úžasem naslouchal výkladu dvojice, která mu ochotně vysvětlovala, jak se které zařízení jmenuje, k čemu slouží, a nebo, jak kapitán říkal, mu námořníci prozrazovaly menší námořní tajemství a odhalovaly i vylepšovací způsoby, které sám kapitán Hoogins vymyslel ke snadnějšímu a hlavně rychlejšímu způsobu řízení lodi. Vše bylo tak neuvěřitelné! A ještě neuvěřitelnější byly názvy plachet!
"Kosatka." rozplýval se Jorfeus, když stál na přední nástavbě, a zapisoval si další pojem do sešitu, který našel nový účel. "To je krásné pojmenování."
"No, pro nováčka jo," smál se muž jménem Walter, "ale pro vostříleného námořníka sloužícího od jedenácti let, je to už klišé."
"Prosím tě," ozval se druhý námořník, "pamatuju, jak jsi byl paf z každý věci na týto lodi."
"Nepopírám." pokrčil Walter rameny. "To každý. Dokonce i ty Corunsi jsi byl vyjevený, jako tady vašnosta." Jorfeus se probral ze zamyšlení a překvapeně pohlédl na dvojici. "Nezlobte se vašnosti," smál se Walter, "na každého člověka s námořním cítěním tak loď působí. Co by jsme to byli vůbec za námořníky, kdyby na nás tak nepůsobila?"
"Na námořníky?" otázal se Jorfeus s novým zaujetím. "To chcete říct, že tak loď nepůsobí na všechny?"
"Ani zdaleka, mladej pane." vrtěl hlavou Coruns.
"Víte vašnosti, občas se tu přifaří ňácí lidi, ochomejtaj se tu, scháněj kapitána, ale loď je vůbec nebere."
"Nebere?"
"To znamená nezajímá." opravil přítele Coruns.
"Jo, tak nějak." přisvědčil zamyšleně jeho druh. "Ale za to, když přijdou noví lidi a rozhlížej se kolem, tak jsou to buďto královští špiclové, kteří vohledávaj a schvalují přivezenej náklad, bo nováčci."
"Přesně." přikyvoval s úsměvem Coruns. "Vždycinky maj ten stejnej výraz."
"A já ho mám taky?" zajímal se Jorfeus s úžasem.
"Vy vašnosto? Na to můžete vzít jed! Pozoroval sem vás od prvních kroků na palubě a není možno, abych se mejlil."
"Moje řeč." souhlasil druhý námořník. "A kdyby to tak nebylo, proč by ste si zapisoval šechny informace, které vám tu říkáme?" na to Jorfeus nepomyslel. Zapisoval si poznatky, jako památku, a jako památku, kterou bude někdy moci použít... Ale kde vlastně?
"A poslyšte vašnosto," ozval se opět starý Walter, "to vám otec přišel vyřejdit to místo vometače?"
"Vometače?" nechápal hoch.
"Tak Walter říká plavčíkům." spravil chlapce Coruns. Jorfeus se zamyšleně zamračil.
"To je ten, co se stará o pořádek?"
"Jo."
"Je to takovej lodní poskok."
"Ale odněkud se začít musí, ne?" Jorfeus s úsměvem přikývl.
"To asi ano. Ale víte, můj otec je obchodník a s kapitánem zařizuje obchod..." chlapec se zarazil. Teprve nyní pochopil celkový dopad slov námořníků. "Vy chcete říct, že na Inducted chybí plavčík?"
"Přesně tak vašnosto."
"Ten poslední odešel před pár dny na jakousi jinou kocábku." vysvětloval Coruns.
"No, a proto se náš starej shání po novém vometači." přikývl Walter a vyzývavě pohlédl na mladíka. "Tak co, vašnosti? Nechtěl by jste to zkusit?"


"Takže jsme domluveni pane McBlacku?"
"Jistě kapitáne." přikývl obchodník a společně s mužem v červeném kabátě vstal od stolu. "Vaše objednávka bude vyřízena v co nejkratší době - možná do tří dnů."
"Děkuji za vaši ochotu pane." přikývl kapitán Hoogins. "Snad i kdyby to trvalo týden či dva, velice rád si počkám. Vaše zboží je nejkvalitnější a váš obchod v celé Alnandrii nejznámější."
"Tak daleko jsem se ještě nedostal kapitáne."
"Je to jen otázka času pane, než vám sám král nabídne místo svého královského obchodníka, věřte mi." odvětil muž.
"Dělám jen vše pro své zákazníky pane." odvětil skromně Steewen . "Jen aby..." větu však již nedokončil. Místností se ozvalo krátké zaklepání a aniž by kapitán dal ke vstupu povolení, dveře se otevřeli a v nich se objevil chlapec, který rázným krokem překonal vzdálenost dělící jej od velitele lodi.
"Kapitáne, chtěl bych žádat o místo vometače - tedy, chci říct plavčíka, pane." vyhrkl chlapec dřív, než se Steewen stačil vzpamatovat a zastavil se těsně před mužem.
"No," začal váhavě kapitán, "plavčíka opravdu potřebuji, a to nutně pane McBlacku. Za necelý
"Takže jsme domluveni pane McBlacku?"
"Jistě kapitáne." přikývl obchodník a společně s mužem v červeném kabátě vstal od stolu. "Vaše objednávka bude vyřízena v co nejkratší době - možná do tří dnů."
"Děkuji za vaši ochotu pane." přikývl kapitán Hoogins. "Snad i kdyby to trvalo týden či dva, velice rád si počkám. Vaše zboží je nejkvalitnější a váš obchod v celé Alnandrii nejznámější."
"Tak daleko jsem se ještě nedostal kapitáne."
"Je to jen otázka času pane, než vám sám král nabídne místo svého královského obchodníka, věřte mi." odvětil muž.
"Dělám jen vše pro své zákazníky pane." odvětil skromně Steewen . "Jen aby..." větu však již nedokončil. Místností se ozvalo krátké zaklepání a aniž by kapitán dal ke vstupu povolení, dveře se otevřeli a v nich se objevil chlapec, který rázným krokem překonal vzdálenost dělící jej od velitele lodi.
"Kapitáne, chtěl bych žádat o místo vometače - tedy, chci říct plavčíka, pane." vyhrkl chlapec dřív, než se Steewen stačil vzpamatovat a zastavil se těsně před mužem.
"No," začal váhavě kapitán, "plavčíka opravdu potřebuji, a to nutně pane McBlacku. Za necelý týden má Inducted odrazit od břehu a má namířeno do Welderu. Zpět se vrátí do necelého půl roku..." hlásil kapitán a přitom si chlapce důkladně prohlížel. "No, vypadáte, že by jste tu práci zastal, ale... je to pracné místo."
"Někde se začít musí, ne?" nadhodil hoch a jeho tón a záblesky v očích kapitána pobavili.
"Ho ho chlapče! Takovou náturu jsme tu neměli už hodně dlouho! V tom případě sou..."
"Kapitáne!" ozval se přísný hlas kajutou, až to s Jorfeem a i kapitánem trhlo. Chlapec úplně zapomněl, že v místnosti je i otec. Překvapeně se k němu otočil a ke své hrůze viděl, jak se na kapitána nuceně usmívá, což však neznamenalo nic dobrého - přesněji, nic dobrého pro něj. "Kapitáne, vašeho obchodního zájmu si velice cením, ale co se týče mého syna, byl bych radši, kdyby se zde naše obchodní záležitost uzavřela. Syn bude obchodníkem, stejně jako já."
"Cože?!" Jorfeus zůstal stát jako opařený.
"Rozumím vám pane." přikývl kapitán kajícně. "Omlouvám se za své unáhlené chování pane a zajisté vaše rozhodnutí akceptuji." přitom však pohlédl na Jorfea a chlapci se zdálo, že v očích muže zahlédl lítost. Než stačil však něco podotknout, Steewen posbíral ze stolu zapečetěné dopisy a smlouvy a spěšně si potřásl rukou s kapitánem.
"Bylo mi ctí kapitáne. Zboží očekávejte v nejbližších dnech."
"Děkuji vám." odvětil kapitán zaraženě. "Doprovodím..."
"To nebude třeba." vrtěl hlavou Steewen. "Cestu ven najdeme." s tím se muži uklonil, otočil se na podpatku a za sebou táhl syna, jako kus nepotřebného hadru. Ve vleku otce byl zkoprnělý Jorfeus v rychlosti vyvlečen z paluby. Ani neměl příležitost se rozloučit s dvojicí námořníků, kteří na něj čekali za dveřmi. Teprve když zdolali nákladový můstek se hoch vzpamatoval.
"Pusťte mě! Otče pusťte! Chci se vrátit na loď! Chci být plavčíkem!" na to se Steewen prudce zastavil a otočil se k němu čelem, ale ruku mu stiskl ještě silněji.
"Říkal jsem ti, ať mi neděláš ostudu!" sykl chlapci do tváře. "A cos udělal?!"
"Žádal jsem jen kapitána o místo!" bránil se hoch. "Na tom není nic špatného. Chci se stát námořníkem otče, teď to vím!"
"Námořníkem! Pche!" uchichtl se Steewen a chladně si jej změřil pohledem. "Jsi samá kost a kůže! Jak bys chtěl přežít? Podlehl bys do dvou dnů!"
"To není..."
"Ticho! Nechci už nic slyšet!" zarazil jej obchodník. "Tato věc je uzavřena! Staneš se obchodníkem a žádným zatraceným námořníkem!" s tím se Steewen otočil a opět táhl syna za sebou.
Jorfeovi bylo do breku. Co otci udělal, že se k němu choval tak hrubě? Cožpak jeho žádost byla tak směšná? Proč se nemůže starat sám o sebe a donášet do domu vlastní příjmy? Otec by se jej zbavil, neměl by ho na krku, nemusel by ho živit... Tak v čem je problém! Ruku, kterou mu Steewen vztekem drtil, tak jak předtím on drtil knihu, Jorfeus už ani necítil. Chtěl se od otce odtrhnout, chtěl se otočit a vrátit se na loď a navždy na ní zůstat jako její člen. Když jej však otec dotáhl přes dav až na vrchní náměstí, věděl, že jeho sen se nesplní... nebo?
Jen nyní! Proletělo chlapci hlavou. Otec chce boj, tak jej bude mít! Sice to bude náročnější především pro něj, ale to nevadí, pokud dosáhne svého cíle! Od této doby se bude učit nadále otcovým požadovaným hodinám, přesto však bude i nadále z některých unikat. Ale především od této doby si bude zjišťovat a zapisovat všechny poznatky o lodi a námořnictví, bude častěji jezdit do Zorgie a bavit se s námořníky, navštěvovat taverny, možná si najme i učitele šermu... Zkrátka se naučí všemu potřebnému pro to, aby se stal jednoho dne pravým námořníkem! A třeba... snad i jednou kapitánem!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 20. října 2012 v 15:44 | Reagovat

Ahojky :)
Ta povídka je vážně moc pěkná. Líbí se mi, jak píšeš. Jen tak dál.
Majkelina :)

2 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 22. října 2012 v 16:43 | Reagovat

super :D

3 Tereza Tereza | 8. února 2013 v 22:49 | Reagovat

Jako vždy úžasná povídka ;) Píšeš skvěle a já nemám slov :) :D

4 valentina-montevecchi valentina-montevecchi | E-mail | Web | 8. února 2013 v 23:53 | Reagovat

[3]: Děkuji :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama