Pod Jerryho taktovkou - Silvestrovský speciál

31. prosince 2012 v 15:28 | V.Montevecchi |  Povídky
Zdravím všechny návštěvníky!

Je tu Silvestr a ač je to možná k neuvěření, stihla jsem dopsat slibovaný Silvestrovský speciál. Nutno podotknouti, že byl psán 2 dny do půl jedné raního času :D a rovněž důležité informace:
Příběh je napsán ve smyslu po ukončení prvního dílu, ale jsou zde rozdílné informace: v knize příběh končí na hranici léta a podzimu... Silvestrovský speciál je udělám do zimního prostředí.. jen autorská poznámka :) Pro mě bylo nejtěžší udržet příběh v podobě prvního dílu a nevyzradit nic z dílu druhého :D Ale přesto já osobně si myslím, že se speciál povedl a doufám, že se bude líbit i Vám :)

Přeji KRÁSNÝ A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK
PF 2013
Vaše V.Montevecchi

a nyní již slíbená povídka... :)


Pod Jerryho taktovkou - Silvestrovský speciál


"Je to tu!"
"Je to tu!"
"Už přichází!"
Námořníci potulující se po palubě sebou překvapením škubli a div někteří úlekem nespadli ze stěžňů, když se trojice chlapců vyřítila z podpalubí a s křikem začala pobíhat dokolečka po palubě, přičemž neustále opakovala jedno a to samé: "Je to tu!"
"Sakra! Nemohli by jste se ztišit chásko jedna?!" zahartusil palubou hlas třetího důstojníka Kulabry, ale kluci, jako by jej neslyšeli, si zpívali a vyváděli dál.
"Co se to tu u Klistédy děje?" ozval se překvapený hlas a ač nebyl hlasitý jak Kulabrův, na chlapce to mělo kouzelný účinek.
"Pane Jorfee!" vykřikl Dido rozradostněně a vrhl se k mladíkovi, jenž právě vyšel z kajuty kapitána. "Už je to tady!"
"Ano, je to tu!"
"Už přichází!" překřikovali se chlapci.
"Co přichází?" nechápal mladík, a když zamířil na kapitánský můstek, kde stál i Kulabra, chlapci jej následovali.
"No přeci Nový rok!" protočil panenkami Chicko.
"Ou." uniklo Jorfeovi po tom překvapivém zjištění.
"Ano, Nový rok!"
"Ale ještě před ním odejde Starý rok!"
"Víte co to znamená?!" překřikovali se chlapci jeden přes druhého a než stačil mladík odpovědět, vykřikli sborově: "Oslava!"
"A jé je! Ti malí fištróni mají překvapivě pravdu."uslyšel Jorfeus známý hlas, a když se otočil přes rameno, střetl se s Jackovým pohledem. A aniž by jej to překvapilo, za svalovcem stáli i ostatní: Jerry, Mickey a John.
"Ten čas sakra rychle běží." bručel si Kulabra pod vousy. "Ani jsem to nestačil postřehnout."
"Ani já." přiznal Jorfeus. Každodenní práce všechny zaměstnávala tak, že byly vůbec rádi, když se večer dostali do svých hamaků.
"A co s tím uděláme kapitáne?" ozval se za Jackovými zády zrzavý John. Na to se vedle něj ozvalo prudké nadechnutí chlapců.
"Nechcete snad říct, že se vstup Nového roku na lodi neslaví, že ne?" vykřikl zaraženě Bob.
"Ale ano, slaví... Tedy, myslím." připustil Jorfeus. "Na lodích, na kterých jsem se dřív plavil jsme to nikdy neslavili."
"U Sitotutta! To je hrozné!" vykřikl zhrozeně Dido, na to však mladík pokrčil jen rameny.
"Ale my to oslavíme, viďte že jo!" přidal se Bob.
"Pane Jorfee! Prosím!"
"Vždyť je poslední den v roce!"
"Nic víc od Vás už nebudeme chtít!"
"Ale jen v tomto roce, co?" podotkl s úšklebkem mladík.
"Prosííííííííím!" žadonili chlapci tak hlasitě, že se někteří námořníci na palubě při té podívané rozesmáli.
"Kluci, dost! To už stačí!" zarazil Jorfeus brebentění chlapců, které nemělo konce. Kluci poslušně umlkli a jen k němu vysílaly pohledy plné proseb. Mladík pohledem přeletěl palubu, kde se námořníci shromáždili, a ač byli z ticha, postřehl jejich napjaté pohledy, u některých obavy a vyčkávali na jeho odpověď.
"Všude je plno práce hoši." promluvil nakonec. "Roztrhané plachty by se měli zalátovat, paluba potřebuje vydrhnout, slyšel jsem, že snad někde v podpalubí voda prosakuje..." mladík sledoval, jak se tváře chlapců protahují a dramaticky si vydechl. "Proto by jsme měli poslední den v roce pořádně oslavit!" zvolal palubou tak, aby jej všichni slyšeli. Na to chlapci radostí vyskočili a začali pobíhat do kolečka, přičemž se k nim přidal i Tal. Námořníkům se radostí rozzářily oči.
"Dneska se pracovat nebude!" zvolal Jorfeus palubou. "Tedy, jen kromě hlídek! Ostatní práce se dodělají až v Novém roce. Mickey..." obrátil se mladík k příteli, "rozdej chlapům trochu více rumu k obědu a k večeru o trochu více grogu!"
"A oběd kapitáne?" otázal se kuchař s úsměvem.
"Ten nechám na tobě... a večeři taky!"
"Skvěle! Určitě nebudete litovat!"
"Jen aby to nebyly kuchtičko ryby!" ozval se palubou nějaký námořník.
"Ale budu potřebovat nějaké pomocníky!" prohlásil Mickey, aniž by si všímal posměšných slov.
"MY!" zvolal Dido bez zaváhání. "My pomůžeme!" Na to se chlapci rozběhli ke kuchaři, který však poslal úpěnlivý pohled k Jorfeovi.
"Někdo jiný by nebyl?" na to však mladík s úsměvem pokrčil rameny. "Fajn." ucedil Mickey skrze zuby. "Ale opovažte se ujídat!"
"Nebudeme!"
"Slibujeme!" přikyvovali chlapci a s kuchařem, jenž nebyl příliš nadšený, zmizeli nakonec v kuchyni.
"A ostatní si užijte tohoto dne po svém!" zvolal palubou opět Jorfeus.
"Jakkoliv?" ujišťoval se Jerry s jiskřičky v očích.
"Pokud nepotopíte loď...." nadhodil s úsměvem mladík.
"To je skvělé!" zavískl plavčík s úsměvem od ucha k uchu a otočil se k přátelům.
"Ten tvůj pohled se mi nelíbí." prohodil John s pohledem zabodnutým do Jerryho. "Když jsem ho viděl naposled, nevěstilo to nic dobrého."
"Tentokrát to však bude jiné, uvidíš." ujišťoval přítele plavčík. "Dostal jsem skvělý nápad!"
"A to přesně jaký?" otázal se s pochybnostmi Jack.
"Takový, že pobaví celou posádku!"
"Jen mi řekni, že nebudeš připravovat žádné aprílové žertíky.." utrousil John s povytaženým obočím.
"Toto je zcela bezpečné a nikomu se nic nestane, to slibuji."
"No, ty tvé sliby..." mručel si námořník.
"Když opomineme to, že by se mohlo něco přihodit..." zapojil se Jack s pohledem na plavčíka, "co tvůj nápad obnáší?"
"No... pár věcí..."
"A to jakých?"
"Především by to chtělo... někoho starého... Potom naopak mladého... Něco z plachtoviny, snad i papír, pořádnou káď, kotel... a zatím mě nic víc nenapadá."
"A nač to všechno?" nechápal John.
"Na takové malé představení."
"Představení?" ozvalo se přátelům za zády. "Neklamal mě snad sluch?" otázal se Kulabra. "Vy chcete uspořádat divadlo?"
"No, spíše scénku..." podotkl Jerry, a s prohnanou jiskřičkou v očích se otočil k důstojníkovi. "A co by jste řekl Kulabro, kdyby jste si zahrál hlavní roli?"
"No... já?" odkašlal si muž překvapeně.
"Jste výborný řečník."
"To spíše kapitán..."
"Ten se o tom nesmí zatím dozvědět." zarazil jej Jerry. "Bude to překvapení pro všechny, kteří tedy nebudou do tohoto úkolu zasvěceni. A momentálně potřebujeme někoho... hmm... ostříleného životem."
"Takže myslíš starého." nadhodil suše Kulabra.
"To jsem řekl vy." bránil se plavčík, avšak pobavené jiskření v očích nikomu neuniklo.
"Tak tedy dobrá." hlesl nakonec důstojník. "Přidám se k Vám."
"Na mě důstojníku nekoukejte... To je všechno jeho nápad." protestoval John, když muž sklouzl pohledem po všech třech.
"Co mám tedy dělat?"
"Mohl by jste prosím požádat sklepmistra o trochu plachtoviny?"
"Plachtoviny?! Ty jsi se zbláznil!" rozlítil se důstojník. "Což nevíš, že už tak ji máme málo a..."
"Ale my ji v pořádku vrátíme. Jen si ji na den vypůjčíme. Potřebujeme přece z něčeho vytvořit kostýmy..."
"A to chceš provést z plachtoviny, a to navíc tak, abys ji v pořádku vrátil?" otázal se suše důstojník, na což zůstal mladík beze slov.
"A co místo plachtoviny použít prostěradla?" navrhl John.
"To mě nenapadlo." připustil Jerry, ale pro případ se obrátil k důstojníkovi. "Co vy na to Kulabro?"
"No... raději to prostěradlo."
"Skvěle. Tak prosím Vás sežeňte alespoň troje prostěradla."
"Tak dobrá." s tím se muž otočil a odešel do podpalubí.
"Jacku," otočil se nyní plavčík na přítele, "ty si rozumíš se sklepmistrem. Myslíš, že by jsis od něj dokázal vypůjčit pořádnou káď?"
"Jak velkou?"
"No..." zamyslel se mladík, ale na to se mu na tváři objevil široký úsměv. "Tak velkou, že by se do ní vlezl člověk."
"Jdu se zkusit zeptat." prohodil Jack a odešel.
"A co my?" otázal se s povytaženým obočím John.
"Jak jsi na tom se skládáním básní?" otázal se Jerry tak nečekaně, až John překvapením vykulil oči.
"C-Cože?"
"Dokážeš vytvořit verš?" ujasňoval plavčík.
"Myslíš něco jako mrak - prak?"
"V podstatě... ano." přikývl nakonec plavčík. "Musíme vymyslet proslov, ale ne ledajaký."
"Takže myslíš básnický." odtušil John, načež Jerry přikývl. "No skvělý! Ten konec roku by fakt líp dopadnout ani nemohl..."
Již dávno bylo po obědě a slunce už spíše začalo zapadat. Poslední oběd ve starém roce si všichni pochutnali, neboť Mickey, jak sliboval, připravil za pomoci chlapců, která se nakonec ukázala velice nápomocná, pro všechny členy posádky slaninu a teplé, čerstvé bochánky a doplněné na rozkaz kapitána o tři sklenice rumu, kterého si směly dokonce dopřát i chlapci, avšak pouze v jedné sklenici.
Přesto sotva hodinu po obědě se začali dít podivné věci. Mickey se okamžitě po obědě pustil do chystání slavnostní večeře, o které nesměl nikdo vědět, proto byl i rád, když mu Jerry odebral pomáhající trojici chlapců, i když po chvíli si spíše na ubrání pomocných sil začal stěžovat.
Johna s Jackem kapitán zahlédl za celý den pouze ráno a chvíli u oběda, než se někam za doprovodu plavčíka vytratili. Kulabra dokonce odmítl jeho pozvání na slavnostní pohár vína, neboť tvrdil, že jej Jerry nutně potřebuje, přesto neprozradil proč.
Poté se palubou nesla jakási šuškanda námořníků, avšak když chtěl kapitán zjistit její obsah, všichni námořníci utichli či změnili téma. Někteří muži dokonce za ním došli do kajuty, zda mohou po palubě rozvěsit lucerny a lampiony, aby večer bylo při oslavě na palubě světlo, Dido doprovázen svými druhy si vyžádal něco málo z nakládaných oliv a v kapitánské kajutě se nakonec objevil i na chvíli John, a to jen, aby si od něj vyžádal nějaké čisté papíry, které už ani potřebovat nemůže. Všechny troje věci ve svátečním duchu povolil. Avšak, po rekapitulaci všech událostí dne překvapivě odhalil, že za celým denním zmatkem stojí pouze jediná osoba - Jerry Stawquin. Aniž by si to přiznal, obával se jak oslavy vlastně skončí.
Konečně padl pozdní večer a s odbitím deváté hodiny večerní se posádka shromáždila v kuchyni, a ti co se do ní nevešli, hodovali na palubě. Večeře byla pro celou posádku ještě překvapivější, než sváteční oběd. Jako hlavní chod se podávaly fazole se slaninou a džbánek pěnivého piva, poté následovala rýžová kaše politá sirupem a jako nejfantastičtější zakončení večeře se za velkého povyku objevil na stole pod širým nebem dort, který Mickey před všemi polil kořalkou a dort zapálil. Při vyšlehnutí plamenů tak vysokých, že div nechytla lana na palubě, se roznášely palubou jásající hlasy, povzbuzující pískání, ale také protesty, některých mužů, kteří nesouhlasily se zbytečným plýtváním kořalky, které nakonec kuchař umlčel sklenicemi dobrého, horkého grogu.
Po dojedení skvělé večeře, kdy si všichni chrupkali blahem, se palubou rozezněla hudba námořníků, kteří pěli slavnostní a známé písně, ke kterým se všichni halasně přidávali. Jorfeus se konečně po celém dni přidal ke skupince přátel a společně si užívali zpěvu a veselý, které všude vládlo, avšak na Jorfeovi otázky, kde celý den byly a na co vlastně potřebovaly papíry a jiné materiály mu nikdo odpovědět nechtěl. Po chvíli si kapitán povšiml, že povyk, který značnou chvíli uskutečňovala trojice chlapců včetně Tala ustala. A když se rozhlížel po chlapcích, nikde je nespatřil. Avšak po chvíli se všichni tři vrátili na palubu, i když před tím byli rozhodně čistší.
Dido, Chicko a Bob procházeli palubou jako trojice mouřenínů - a mouřeníny doslova byli. Na sebe si chlapci natáhly staré, rozedrané pytle, které jim zřejmě sklepmistr s ochotou poskytl spolu s hrstkou uhlí, kterým se zřejmě navzájem začernily, a radostně poskakovali bosí po palubě a rozhazovali olivy, které jim Jorfeus nechal poskytnout. Námořníci se smíchem sbírali to malé občerstvení, avšak někteří je s protáhlými tvářemi vyplivovali, neboť některé z oliv byly naplněny solí, začež si chlapci vysloužily smích ostatních a pohlavky nešťastníků, takže raději své vystoupení chlapci zkrátili, vyházeli rychle olivy a utekli do bezpečí podpalubí.
Když však padla jedenáctá hodina, začaly se dít podivné věci. Skupinky námořníků mezi sebou vedla živé, občas hlučné debaty, zněla hudba, zpěv a smích, ale když se najednou ozvaly dunivé zvuky, vše utichlo a kromě dunění vzduch přeťalo Talovo dlouhé vytí. Muži se nechápavě rozhlíželi kolem sebe. Nikdo nevěděl co se děje. Snad jen někteří, napadlo Jorfea a otočil se k přátelům za sebou, ale ti zmizeli. Zajímavé, pomyslil si s úšklebkem, ale poté s ostatními námořníky vyčkával, co se bude dít. Náhle Tal zavil více, než předtím a se staženým ocasem utekl ke svému pánu, to se už však pozornost všech soustředila na pohyby, které se děly za zábradlím lodi.
V Jorfeovi poskočilo srdce úlekem, že je snad přepadli piráti, avšak když si uvědomil, že nikde v dohledu není žádná loď, uklidnil se. Na to však z přídě na palubu vyskočila čtyřčlenná polonahá skupinka mužů celá mokrá, obličeje a hrudě natřené nějakou modrou barvou, která se jim roztékala, stejně jako čerň pod očima a seřadila se do dvou stupu a s pažemi za zády se ani nehnuli.
Co to má u Sitotutta znamenat? Ptal se Jorfeus sám sebe zmateně, ale to už však na palubu vystoupila další postava. Tentokrát se jednalo o postavu vysokou, s namodralým obličejem a v bílém, do nitky promočeného hávu. Krátké černé vlasy mu na hlavě tvořily něco jako špice a mezi nimi byla usazena lesknoucí se věc, ve které Jorfeus záhy rozeznal špičatou korunu, avšak při rozeznání muže kapitán málem vyprsknul smíchy. Avšak muž se tvářil více než vážně, proto zůstal mladík zticha. V tom se postava pohnula a několika pevnými a důstojnými kroky předstoupila před skupinku svých pážat, která uchopila jeho dlouhou vlečku a společně postupovali palubou směrem ke kapitánovi. Průvod se zastavil na pět kroků od mladíka a pážata položila dlouhou vlečku na palubu a poodešla stranou. Palubou se rozprostřelo ticho, které přerušil teprve silný hlas namodralé osoby v bílém rouchu, hlasem, který dokáže překřičet i divokou bouři...

Drahý kapitáne této lodi,
jsem Tristet, bůh všech moří.
Přišel jsem k Vám se svou družinou jest,
oslavit s Vámi přicházející den.

Doufám, že má přítomnost Vás potěší,
neboť nestává se každý den,
abych vyrazil byť jen pěší,
na tento obrovský svět.

A jako správný návštěvník Vám složím dar,
a jako pán moří Vám sděluji,
mým darem jest přízeň má,
to Vám slavnostně slibuji.

A nyní pokud Vám to nevadí
rádi bychom tu chvíli zůstali.
Společně, pokud dovolíte,
dáme sbohem starci tři sta šedesáti šesti dennímu
Připijeme si na zdraví a
oslavíme Nový rok.

Poslední slova dozněla a snad všem zaraženým přítomným námořníkům běhal nad tou sílou slov mráz po zádech. Jako první se vzpamatoval kapitán. Přikročil k muži blíže a pohlédl mu do očí.
"Buďte vítán pane moří! Na této palubě jste více než vítán a rádi s Vámi oslavíme přicházející rok. Připijte si se mnou na zdraví a dál se veselme!" prohlásil hlasitě mladík, aby jej všichni slyšeli, načež se ke dvojici přiblížil Mickey se dvěma číšemi vína a podal jim je. Kapitán si slavnostně přiťukl s vládcem moří a víno vypily do dna. Poté usedl do křesla Johna de Loiry, které mu mezitím dvojice námořníků připravila společně s křeslem pro vládce moří. A teprve až oba usedli se hudba opět rozehrála, zpěv začal opět znít a smích se nesl všude kolem.
"Tak proto jste ctihodný vládce moří odmítl mé odpolední pozvání." nadhodil kapitán k muži sedícímu po své pravici.
"Ano, přiznávám kapitáne." přikývl muž. "Ale než jsem se naučil svůj monolog..."
"Neomlouvejte se pane Kulabro." usmál se Jorfeus. "Chápu to a chtěl bych Vás ujistit, že jste svou roli zahrál skvěle."
"Mnohokrát děkuji pane." pokývl hlavou důstojník. "Ale popravdě řečeno jsem zvědav, jak to zvládnou ostatní."
"Proboha! To chcete říct, že je toho ještě víc?" na to však muž jen s tajuplným úsměvem přikývl a Jorfeus už se nevyptával. Uběhla nějaká doba a oslava stále narůstala, avšak jak si kapitán všiml, po přátelích, jakoby se slehla zem. Půlnoc se pomalu blížila, když v tom hudba opět utichla, neboť se odněkud nesla táhnoucí se melodie harmoniky.
Po krátké chvíli se v doprovodu tajemné harmoniky otevřely dveře kuchyně a z nich důstojně kráčel starý muž oděn v bílém rouše podobně jako předtím pán moří Tristet, avšak tento muž byl suchý a kráčel sám bez doprovodu, opíraje se pouze o dřevěnou hůl. Muži tisknoucí se na palubě mu ochotně uhýbali s úsměvy z cesty. Muž došel k sedícímu a usmívajícímu se kapitánovi a pánu moří a zastavil se na pět kroků od nich. Dramaticky se muž odmlčel a přehodil si kus ze své bílé vlečky přes ruku, druhou se ztěžka opíral o hůl. Čelo se mu zamyšlením krabatilo a Jorfeovi došlo, že muž zajisté hledá v paměti začínající slova, a proto se na okamžik davem ozval tlumený smích, který však přeci jen muž nakonec přerušil svým zvučným hlasem.

Zdravím kapitána Rebarundy,
i pána moří Tristeta,
zlákaly mne tóny hudby,
přicházím k Vám zdaleka.

Ač mohl bych býti někde jinde,
třeba někde na pevnině,
vybral jsem si právě vás,
i když přichází už můj čas.

Utrmácen jsem již dost,
byť chodím celý čas,
říkají mi Starý rok,
a už slyším zvonů hlas.

Ty zvony zní radostně,
avšak ne již pro mne.
Nový rok pomalu přichází
a Starý opět odchází.

Rád bych s Vámi poseděl,
než naplní se můj čas.
Brzy odejdu nenávratně
a Nový rok tu bude zas.

Přesto bych rád popřál štěstí,
kapitánovi co tu velí.
Ať svou loď vede dál,
jako ten, co tu před ním stál.

A i když brzy ztěžka odejdu,
a můj bratr přijde rychleji a snáz,
ač snad zmizím, přesto zůstanu,
ve Vašich srdcích a myslích táž.

"Vítej u nás Starý roku a odpočiň si tu! Rádi budeme za tvou přítomnost a děkujeme ti za přání! Osobně se budu snažit tvému přání vyhovět!" usmál se mladík a podal starci ruku, kterou muž vřele stiskl, a poté Jorfeus sklepmistrovi nabídl křeslo po své levici.
A sotvaže stařec usedl po kapitánově boku, muži, sledujíc přesýpací hodiny, začali jako jeden muž odpočítávat...
"Deset! … Devět! … Osm! … Sedm! … Šest! … Pět! … Čtyři! … Tři! … Dva! … Jedna!" Lodí otřásla salva ze všech lodních děl na počest Novému roku, když se opět otevřely dveře kuchyně a za jásotu a námořního Hurá! spatřil Jorfeus Dida a Chicka na rychlo umyté od černi a převlečené do bílé látky, jak za sebou táhnou velký kotel s usmívajícím se Bobem rozhazující papírové květiny.
Když průvod chlapců zastavil na místě, kde předchozí dva muži, Jorfeus div nevyprskl smíchy, když se Dido a Chicko snažily usmívat, i přes zlostně skřípající zuby.

Jsem šťasten, že jsem tu,
říkejte mi Nový rok,
budu tu s Vámi odteď, až do Vánoc.

Všem přeji šťastný Nový rok,
kéž veselý je Váš každý krok!
Kapitáne, my s Vámi chceme plout,
vždyť šťastná bude naše pouť!

Zajisté objevíme místa nová,
snad ocení to pak i koruna!
Nyní všichni křičme jen,
Ať žije kapitán McBlack!

Na Bobovo vyzvání se palubou roznášelo jako ozvěnou: "Ať žije kapitán McBlack!"
"Pánové!" zvolal Jorfeus davem. "Připíjím nyní na štěstí a úspěch nás všech a našeho cíle! Na úspěch naší plavby a bezpečného návratu domů!"
"Na kapitána!" ozvalo se v odpověď.
"A zpívat!" zvolal rozjařeně Starý rok.
"Ano, zpívat!" přidal se i pán moří Tristet, a na to se palubou rozezněla hudba a zpěv námořníků. Zábava pokračovala a snad stále více nabírala na obrátkách, když se Jorfeus vymanil ze svého místa a protloukl si cestu do kuchyně, kde za sebou rychle zavřel dveře.
"Ále, kapitán!"
"Zdravím!"
"Co tu chceš, duše hříšná? Neměl bys raději hlídat děj na palubě?" rýpl si do něj John, vedle něhož se mladík posadil.
"Přišel jsem vám projevit svůj veliký obdiv. Tobě Mickey za dnešní menu a Vám ostatním na tom, co jste zorganizovali."
"To nestojí za řeč!" mávli nad tím zároveň Jerry s Mickeym rukou.
"To představení bylo celé tvůj nápad hádám." prohodil kapitán k plavčíkovi.
"To teda jo!"
"A zatáhl do toho skoro celou posádku!" zabručel John.
"No jo, pánovi se nelíbí, že jsem z něj neudělal Tristeta." protočil plavčík očima. "Můžeš být rád, že jsem z tebe neudělal Starý rok. A konečně! Alespoň teď víš, že máš básnický střevo!"
"Ty!"
"Cože?" podivil se Jorfeus, div mu nezaskočilo víno, které mu Mickey nabídl. "Ty monology byly tvé?"
"No... jen částečně." zamručel po chvíli námořník.
"Snad kromě mých pěti slov." prohodil plavčík s úsměvem.
"A kde jsou kluci?" otázal se kapitán.
"Myslíš ty tři?" zasmál se Jack. "Ti odpadli sotva chvíli po svém vystoupení."
"Taky mě překvapili svým hereckým nadáním."
"No jo, jsou to komedianti." přikývl Jack
"Ale v kuchyni je už nechci ani vidět!" podotkl Mickey.
"Ale copak kuchtičko?" ušklíbl se Jerry.
"Ti tři více než pomáhali jídlo připravovat, tak spíš více ujídali! Málem jsem si myslel, že na ostatní nic nezbude!" hartusil kuchař, ale Jack jej se smíchem pobouchal po zádech.
"Nečerti se a raději oslavuj!" navrhl.
"Jo, to my všichni!" přikývl Jorfeus a pozvedl svou číši. "Na Nový rok!" a s tím všech pět vypilo své sklenice až do dna.
Oslava Nového roku trvala až do brzkých hodin ranních, kdy se posádka postupně vydávala do svých hamaků s jedinou myšlenkou:

Jejich plavba skončí stejně dobře a úspěšně jako právě tato oslava!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 31. prosince 2012 v 15:32 | Reagovat

Krásné! Tímto ti chci oznámit, že si byla přijata do Klubu Pisálků :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama