Vysněné dítě (II.část)

26. listopadu 2014 v 20:20 | V.Montevecchi |  Povídky
Zdravím všechny čtenáře a návštěvníky mých stránek!

Předně bych se chtěla omluvit za mou malou účast během předchozích několika měsíců, ale nějak jsem na stránky neměla čas. Skládala jsem "zkoušku dospělosti" - naštěstí úspěšně a hned napoprvé, a následně jsem byla přes celé prázdniny v zahraničí! :) Avšak tuto povídku jsem už spisovala během pobytu ve Skotku, ale teprve nyní se mi ji povedlo dopsat a hlavně poprat se s počítačem, abych ji zde mohla zveřejnit. Jedná se o pokračování povídky Vysněné dítě - pro ty, kteří si nepamatují první část, tak ji najdete ZDE.
Jinak doufám, že jste si užili letní prázdniny a těšíte se zase na ty Vánoční! :)
Pokud chcete, mohu sepsat článek o mých zážitcích ze Skotska a přidat i mé fotky nádherné tamnější krajiny. Jinak se musím přiznat, že s pokračováním 3.dílu Knihy světů poněkud zaostávám, neboť se ve volnu věnuji psaní další knihy pod pracovním názvem: Prokletí měsíce.
Ale teď už vážně ta povídka! :D Přeji příjemné počtení!
S láskou Vaše V.Montevecchi


Měsíce od příchodu chlapce utíkaly jako voda a blížil se čas sklizně. Mimi i Ed z něj měli velkou radost a dávali mu veškerou svou lásku, jako by to byl jejich vlastní. Po pár dnech se i chlapec viditelně uvolnil, už mu tolik prudké pohyby nevyvolávaly strach, neboť mu doposud žádná rána nepřistála. Ale přesto jeden velký splín nad manžely vysel, a to, že hoch doposud nevydal ani hlásku.
Už několik dní mezi sebou diskutovali, zda není chlapec němý a proto se jej rodiče rozhodli zbavit, ale bylo jim to jedno.
"Nikdy bych se toho chlapce nevzdala, i kdyby němý byl." šeptla tiše Mimi k Edovi, když večer seděli u stolu a zamyšleně sledovali spícího chlapce na peci.
"To máš pravdu." přikývl muž. "Už je to náš syn, ať umí mluvit či ne."
Žena tiše přikývla a v duchu se zaobírala nešťastným osudem chlapce. Jak s ním mohl někdo tak zle zacházet.
"Za pár dní jsou v Zorgii každoroční trhy." přerušil její myšlenky Ed. Mimi zvedla k němu pohled. "Můžu na ně vzít Johna, ať se podívá do města, aby věděl, jak to tam vypadá."
"Myslíš, že je to rozumný nápad? Co kdyby na město zaútočili piráti?" strachovala se.
"Nezaútočí, neboj se. Navíc, co si jejich poslední útok pamatuji, bylo to právě na naši vesnici a nikoliv na město."
"Máš pravdu." povzdychla si.
"Neboj se, miláčku." konejšil Ed manželku a hladil ji chlácholivě po zádech. "Zvládneme to. Nic se nestane. Zítra vezmu Johna na pole. Může mi pomoct s kosením sena."
"Ale to je nebezpečné! Pojedu s vámi!" namítla rychle.
"Ne, ne. Nestrachuj se, postarám se o něj. Stejně jako ty, bych nedovolil, aby se mu něco stalo. Ty zůstaň doma a udělej to, co je doma třeba. My se s Johnem postaráme o obilí a seno a za několik dní jej prodáme na trhu společně s pletenými koši."
Mimi nějakou dobu jen mlřela a sledovala jej, ale nakonec přikývla.
"Tak dobře. Ráno vám nachystám oběd sebou." Muž se usmál a objal ji pevně.
Ráno brzy po svítání se tedy Ed s Johnem přichystali, Ed nachystal koně a káru a Mimi, jak slíbila, jim připravila oběd. Malý John při všem ochotně asistoval a nakonec se bez okolků vydal s mužem na cestu. Ed jej posadil vedle sebe na kozlík a vyjeli. Chlapec se cestou rozhlížel a užíval si pohledu na prosluněnou krajinu.
Slunce zaplavovalo chocholky obilí zlatavou barvou, a když se okolím prohnal vánek, stébla se ohýbala, až to chlapci připadalo, jako by se vlnila voda. Byl to úžasný pohled. Navíc vše bylo lemováno zelenými kopci a lesy.
Ed si všímal, jak hoch reaguje na své okolí a spokojeně se pro sebe usmál. Pobídl koně, aby na místě byli co nejdříve.
Když nakonec dojeli na pole, sundal chlapce z vozu, popadl malou kosu, jenž podal Johnovi a sám popadl tu větší. Ukázal chlapci, jak s nástrojem zacházet, jak správně utínat stébla přerostlé trávy a varoval jej před tím, jak by se mohl zranit. Chlapec jen přikyvoval soustředěně a dychtil po tom, sám si to zkusit. Ed jej tedy nechal započít práci a přitom jej ostražitě sledoval, ale když si po nějaké době byl jist tím, že nic nehrozí, vzal si vlastní kosu a šel séct klasy o něco dál.
Čas jim při práci rychle utíkal a slunce stoupalo na nebi. Po přestávce na oběd chlapec ve stínu vozu usnul, a tak jej muž jen s úsměvem přikryl svým kabátem a pokračoval v práci. Když bylo sena obilí dostatek, začal klasy shromažďovat na vůz, zatímco John, který se mezitím vzbudil, dostal za práci rozprostřít seno tak, aby dobře a rychle uschnulo. Ke konci dne, kdy slunce začalo pomalu zapadat, opět naskočili na vůz a po celodenní práci odjeli do tepla domova, kde je již čekala teplá večeře. Chlapec poté příjemnou únavou usnul hned, sotva se dotkl své deky na peci.
O pár dní později, bylo obilý ve stodole řádně suché a i seno na poli stačilo uschnout. Ed se rozhodl, že je správný čas jej posbírat a následujícího dne prodat na trhu. Krátce po obědě se tedy vychystal ven a prohlásil, že jede na pole, společně s přítelem, který se mu nabídl jako pomocná ruka. Ale nebyl sám. V okamžiku, kdy John zaslechl, že se jede na pole, jeho maličké oči zazářily a přikradl se na vůz.
"Je to pravý Klitmontt." usmál se pobaveně Ed.
"Jen na něj dávej pozor." šeptla k němu prosebně Mimi, čímž si vysloužila mužův láskyplný pohled a polibek na čelo.
"To já vždycky." ujistil ji a společně ještě ženě, stojící na prahu domu, zamávali, aby potlačili její další obavy a vyjeli do polí.
Práce jim šla od ruky, snad hlavně proto, že ve vzduchu byla cítit blížící se bouřka. Edův přítel však naštěstí sehnal pytle, kam seno ukládali a tím se částečně zbavili rizika, že seno shnije.
John kolem mužů poletoval a snažil se jim pomoci, ale Ed se na něj jen mile usmál a poslal jej si hrát, Chlaoec chvíli váhal, ale nakonec odběhl dál od mužů a vozu a pobíhal za motýli a snažil se je nebo luční kobilky chytit do rukou.
"Je to šikovný chlapec." prohodil po nějaké chvíli muž k Edovi. Ed hlavu zvedl od práce a zadíval se za chlapcem. "To tedy je. Ani si nedokážeš Bille představit, jakou radost za něj s Mimi máme."
"Ale dokážu, věř mi, že dokážu." usmál se na něj přátelsky muž. "Tolik jste po dítěti toužili, a jako zázrakem vám přistálo na prahu domu."
Ed se zasmál.
"Ano, i tak se to dá říci, ale stále máme obavy ohledně..."
"Jeho mlčení?" dokončil za něj Bill. "Neboj se kamaráde. To nic není. Určitě jej to přejde, a když ne..."
"Je to náš syn, Bille. I kdyby to tak zůstalo na věky, naším synem zůstane. Nedovolíme to, aby se opakovala jeho minulost. Nikdo se jej již nezbaví. Z nějakého důvodu jej ten muž donesl k nám a to štěstí, které nás potkalo, nehodláme zničit a zbavovat se jej."
"Jistě, chápu." přikývl muž a dál se věnoval své práci.
Když Ed pochopil, že další rozhovor se nepovede, jen tiše přibroukl, naposledy se podíval na hrajícího si chlapce a pustil se opět do práce.
Po nějaké době nacpané pytle slámou muži vyskládávali na vůz, když se Bill napřímil a protahoval si záda. "Ty, Edde?"
"Hm?" zastavil muž v práci a podíval se na přítele.
"Musím si odskočit."
"Jo, jasně." přikývl nevzrušeně.
"Počkej na mě a neblbni." podíval se na přítele vážně Bill, na to se otočil a odcházel k lesu, ve kterém za chvíli zapadl, až jej nešlo vidět.
Ed si tedy na chvíli posadil a sledoval hemžící se mraky. John seděl na louce a zaujatě sledoval mravence při práci. Když se však začal zvedat vítr a hřmění blížící se bouře bylo stále silnější, Ed se rozhlédl po příteli, ale ten se stále neobjevoval.
"No nic, musíme to stihnout." zamručel si pro sebe a začal vytahovat pytle, seřazené pod vozem a vykládat je na něj. Stačil vytáhnout jen pár pytlů, když se náhle ozvala ohlušující rána a blesk udeřil nedaleko do země, až osvítil celou oblohu. Kůň se začal divoce ržát a vzpírat se na zadní.
"Klid, klid, Spirite!" snažil se jej uklidnit muž, ale bylo pozdě. Kůň ještě dvakrát na zadních couvnul a na to se prudce rozeběhl přes pole. Ed vykřikl a než se vzpamatoval, letěl vzduchem, až přistál na zemi.
John při tom mocném zahřmění sebou leknutím trhnul a vyskočil na nohy, ale hned na to jej zaujal rozruch. Otočil se a sledoval, co se děje. To už se oř rozjel a muž, stojící na povoze, spadl zády na zem. Rychle běžel ke svému opatrovateli a hrůzou se mu rozšířila modrá očka, když muž bez hnutí ležel a měl zavřené oči. Ve strachu mu začal třást rukou, ale žádnou odezvu nevyvolal.
"T-tatínku?" hlesl tiše a z očí se mu skutálely slzy, ale opět nic. "Pomoc!" zavolal, ale jeho slova odnesl vítr. "POMOC!" volal znova a nehnul se od stále nehybného muže. Na to za sebou zaslechl šustot a jen letmo se ohlédl přes rameno, aby spatřil, jak k nim běží Bill.
"Proboha!" zhrozil se postarší muž, když viděl plačícího chlapce, jak klečí nad nehybným přítelem.
"Kůň se bál... a... tatínek spadl..." vzlykl chlapec, když vedle něj muž skončil na kolenou a prohlížel Eda. Překvapeně ale zvedl hlavu a podíval se na kluka a zaraženě jej sledoval.
"Ty..." větu ale nedořekl, neboť jeho pozornost upoutal nepatrný pohyb zraněného muže.
"Tatínku?" rozzářila se mu očíčka nadějí, když rovněž postřehl onen pohyb a chytil muže za mozolnatou ruku. "Tatínku, prosím, prober se..." šeptal tiše, ale jakoby použil nějaké zaklínadlo, Edovi se zatřepotala víčka a těžce pootevřel oči.
"Johne?" šeptl a snažil se zaostřit na tváře nad sebou.
"Tatínku... jsem tady..." odvětil mu stejně tiše a tiskl dál jeho ruku. Ed k němu vzhlédl a jejich oči se setkaly - hlubinně modré s oříškově hnědými, ve kterých chvíli byl zmatek, poté jej vystřídalo překvapení a nakonec se zaleskly slzami.
"Ede, cítíš nohy? Píchá tě někde?" vložil se do toho Bill a přítele sledoval.
"Ehm..." polkl a vzpamatoval se. "Ne. Myslím... myslím, že jsem v pořádku." prohlásil poté, když opatrně zakroužil jednou a následně i druhou nohou a nakonec se tedy s pomocí synovi a přítelovi dostal na nohy právě v čas, když začalo pršet.
Déšť bubnoval na okna statku, za kterými seděla Mimi a ustaraně je vyhlížela. Za nějakou dobu, kdy pocítila, že se v místnosti ochlazuje, šla do kamen přiložit. Právě zavírala dvířka kamen, když se dveře prudce otevřely a společně s větrem a deštěm do domu vkráčela promočená trojice.
"Proboha!" zhrozila se, když viděla manžela kulhat. "Co se stalo?!" rychle k nim přiběhla a pomohla manžela podepřít pod paží.
"Maminko, tatínek spadl..." vyjelo z chlapce, který se třásl zimou i prožitým šokem. Na to se žena zarazila a pohlédla na chlapce.
"No jo, už je to tak." šeptl k ní konejšivě manžel, když jej posadili na lavičku u kamen a láskyplně chytil ženu za ruku. Na to ženě vyhrkly slzy z očí a jen marně se je všechny snažila pochytat cípem zástěry.
"Mimi, myslím, že se není čeho bát." uklidňoval plačící ženu Bill, jenž si špatně vyložil její slzy. "Ed je v pořádku, ale přeci jen raději skočím pro ranhojiče do obce, aby jej přišel zkontrolovat."
"Bille, počkej až přestane pršet!" zkusil jej statkář zastavit, ale muž jen na to zavrtěl hlavou.
"Lepší bude, když se to udělá hned, a já musím i za rodinou."
"Tak děkuji ti příteli." kývl mu vděčně Ed a s přikývnutím a popřáním pěkného zbytku dne, vyšel muž do bouře.
Když trojice osaměla, v domě zavládlo ticho, které bylo přerušováno pouze zuřící bouří venku. John seděl na lavici vedle Eda a Mimi přeskakovala pohledem z jednoho na druhého, až se nakonec vzpamatovala. "Broučku, máš promočené šaty! Rychle se převlékni, abys ještě nenastydl!" koukla ustaraně na chlapce a rychle se přehrabovala věcmi v truhle a podala mu nějaké staré, suché náhradní ošacení.
"Ale tatínek..."
"Budu v pořádku." ujistil jej s pousmáním a pocuchal mu mokré vlasy. "A teď se běž rychle převléknout!" mrkl na něj, a když dostal hoch toto ujištění, oplatil muži úsměv a odběhl do jejich ložnice, aby se tedy převlékl.
"On mluví..." šeptla Mimi, když s mužem zůstali sami v jizbě.
"Ano." přikývl Ed a pohlédl na ni s náznakem úsměvu. "Umí mluvit."
Zavrtěla nad tím hlavou a potlačovala další slzy dojetí, když ji to všechno docházelo a s tou tíhou se posadila vedle manžela. "Strach o tebe jej rozmluvil." hlesla.
"Už to tak bude." souhlasil muž a pohladil ji po tváři. "Lituji toho, že zrovna jej rozmluvila takováto událost, ale věř mi, od teď bude vše už dobré. Teď už budeme jen v budoucnu zřejmě si přát, aby mluvil méně." mrkl na ni a s úlevou a radostí ji objal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama